Zemřel RNDr. Luboš Nový, DrSc.

Luboš Nový vystudoval matematiku a fyziku na Karlově univerzitě v Praze a v roce 1953 obhájil doktorskou disertaci na téma Bolzanova logika. V roce 1956 se stal vedoucím oddělení dějin věd a techniky Historického ústavu ČSAV (v období normalizace Ústavu československých a světových dějin ČSAV), kde pracoval do roku 1985. Jeho kandidátská disertace, kterou obhájil v roce 1957, byla věnována učebnicím praktické geometrie používaným v Čechách ke konci 1. poloviny 18. století, dále stavu matematiky ve 2. polovině téhož století a také základům matematické analýzy u Bolzanových pražských současníků.

Snahy L. Nového soustřeďovat početné vědecké pracovníky k systematickému studiu dějin svých oborů byly podporovány Československou společností pro dějiny věd a techniky při ČSAV, založenou v roce 1968 a navazující na práci Komise pro dějiny přírodních věd a techniky. L. Nový vedl Společnost mnoho let stejně jako redakční radu jejího členského časopisu Dějiny věd a techniky. Byl členem i dalších redakčních kolektivů vědeckých historických periodik.

Pod vedením L. Nového vyšla v roce 1961 kniha Dějiny exaktních věd v českých zemích do konce 19. století, do dnešních dnů jediná souhrnná práce z historie oboru u nás. Vedle toho jeho zájem směřoval hlavně k problémům teorie grup jako důsledku předchozího rozvoje algebry. Jeho stěžejní dílo Origins of Modern Algebra (vydané anglicky v roce 1973) toto studium završilo. Práce měla značný ohlas v zahraničí a stala se podkladem k jeho obhajobě doktorátu historických věd v roce 1977. Společně s Jaroslavem Foltou vydali v roce 1979 encyklopedii Dějiny přírodních věd v datech a přispěli významně k vydání kolektivního díla Dějiny techniky v Československu v roce 1974.

Od začátku 80. let se L. Nový zabýval především obecnějšími problémy dějin vědy – otázkami vědeckých revolucí, vytvářením vědeckých disciplín, úlohou nacionalismu ve vědeckém vývoji počátku 20. století, vědou jako formou sociální komunikace, problémy obecného, teritoriálního či národního vývoje vědy, aspekty širšího pojetí vědy jako sociálního jevu provázaného s životem společnosti. Nepřestal se ovšem zaměřovat na otázky dějin algebry v období navazujícím na práci Origins of Modern Algebra.

V roce 1985 byl jmenován ředitelem Ústředního archivu ČSAV, kde pracoval do roku 1990. Snažil se tu vedle archivní činnosti vytvořit také podmínky pro další práci v oboru dějin vědy se zaměřením nejen na dějiny Akademie věd a jejích předchůdkyň a dějiny dalších vědeckých institucí, ale i na širší problémy s nimi souvisejícími. Přestože byl penzionován, jeho oddanost vědě a svému oboru a zahraniční kontakty i publikační aktivita ho neopustily až do roku 2014.

Četné studie L. Nového vycházely zpočátku jeho vědecké činnosti ve Sborníku pro dějiny přírodních věd a techniky, dále pak převážně v časopise Dějiny věd a techniky, ve sborníku Práce z dějin přírodních věd, v cizojazyčném sborníku Acta historie rerum naturalium necnon technicarum a v některých dalších domácích i zahraničních časopisech.

Léta byl L. Nový předsedou Československého národního komitétu pro dějiny vědy, který účinně pomáhal uplatnit čs. historii vědy a techniky na mezinárodních konferencích a kongresech.

Oceněním jeho práce bylo členství v Mezinárodní unii pro dějiny a filozofii vědy a v Mezinárodní akademii dějin věd. V roce 1981 se stal na několik období sekretářem Mezinárodní komise pro dějiny matematiky.

---

Nahoru ↑