DVT 154, 199
”Provincial“ Universities and Scientific Networks in the Habsburg Monarchy. Introductory Remarks
Mitchell G. Ash
DVT 154, 205
Unflinching loyalty or calm before the storm? Some events at the Prague University in the first half of the 19th Century
Milada Sekyrková
Abstract. In terms of the position of universities in the Habsburg monarchy,
historiography usually views the first half of the 19th century as a period
of absolute state control, lack of freedom of scientific investigation, and
suppression of any expression of free opinion in teaching. Was this situation in
reality uncomfortable for the teachers? Did they want the freedom to act, or did
they prefer to obey the dictates of Vienna? In the given period, two faculties
were significant among four faculties of the Charles-Ferdinand University: the
Faculty of Arts and the Faculty of Medicine. Can we consider the Faculty of
Arts merely a preparatory for studies at the other three faculties? Was its staff
just an obedient executor of Vienna’s decisions and its blind advocate after the
departure of Bernard Bolzano?”
The Faculty of Medicine is considered as one with relatively free development
of scientific research in the first half of the 19th century. In what ways were
new ideas and knowledge coming from abroad and other parts of the Monarchy
appropriated at the Faculty? What negotiations of the teaching staff took place
in this respect? To answer these questions, the paper will focus mainly on the
debates of professorial staff of the philosophical and medical faculties regarding
the various curricular decrees and regulations coming from Vienna. It will analyze
the staff ’s position as well as the opinions of individual professors, and consider
their loyalty versus attempts to introduce independent views and modify (where
possible) the regulations. The paper will be based on an analysis of procedural
protocols of the professorial staffs of the Faculty of Arts and the Faculty of
Medicine of the Prague University in the 1820s and 1830s of the 19th century.
Absolutní loajalita nebo ticho před bouří? Z dění na pražské univerzitě v první polovině 19. století. První polovina 19. století je z hlediska postavení univerzit v habsburské monarchii a výuky na nich historiografií nahlížena jako období absolutní státní kontroly, nemožnosti svobodného vědeckého bádání a potlačování projevů vlastních názorových vkladů do výuky. Článek se zaměřuje na tyto a další otázky: Bylo to pedagogům opravdu nepohodlné? Měli zájem svobodně vystupovat, nebo se rádi podřídili vídeňskému diktátu? Tehdy byly ze čtyř pražských fakult nejvýraznější filozofická a lékařská fakulta. Byla filozofická fakulta stále „pouhou“ přípravkou pro studium na ostatních třech fakultách? Byli učitelé po odchodu Bernarda Bolzana jen poslušnými vykonavateli rozhodnutí a jejich slepými obhájci. O lékařské fakultě se hovoří jako o jediné, kde se mohla relativně svobodněji rozvinout vědecká bádání. Jak probíhala jednání o zavádění nových metod a jak se poznatky ze zahraničí a ostatních částí státu dostávaly na půdu fakulty? Článek se zaměřil zejména na projednávání studijních a dalších nařízení z Vídně na půdě profesorských sborů filozofické a lékařské fakulty pražské univerzity. Pokusil se stanovit, jakým způsobem se k nim sbory stavěly, a zda je možné vysledovat i individuálně u jednotlivých profesorů z tehdy nepočetných profesorských sborů míra loajality, resp. pokusy vnést vlastní pohled a případně nařízení modifikovat a úspěšnost těchto snah.
Keywords: Charles University in Prague ● history of education ● 19th century ● Bernard Bolzano
DVT 154, 217
Communicating Politics in the Dissecting Room. The Influence of Medical Students and Physicians
from Prague Charles-Ferdinand University on the
Liberal Model of Human Progress at Vienna University
Felicitas Seebacher
Abstract. In the first decades of the 19th century, universities in the Habsburg Monarchy were supervised by the government and patronized by the state. The philosopher Bernard Bolzano, professor at the University of Prague, had to leave, as he had incited liberal ideas among students. Due to the lack of career prospects in Bohemia or Moravia, quite a few of them left Prague for Vienna. Believing in the ideals of liberty and equality, especially medical students and young physicians developed a strong oppositional attitude against the government and its university system. In order to put down important liberal ideas in society, the Prague Community in Vienna was deeply involved in the Doctors’ Revolution of 1848. With the university reforms of 1849, a reform process was initiated towards political participation and a modern civil society.
Politika v pitevně. Vliv studentů medicíny a lékařů z pražské Karlo-Ferdinandovy university na liberální model lidského pokroku na Vídeňské univerzitě. V prvních dekádách 19. století spadaly univerzity v habsburské monarchii pod vládní dohled a stát je blahosklonně patronizoval. Filosof Bernard Bolzano, profesor pražské university, musel svou univerzitu opustit, když přicházel mezi studenty s liberálními idejemi. Kvůli špatným výhledům na kariérní postup v Čechách a na Moravě dost studentů odešlo z Prahy do Vídně. Zejména studenti lékařství a mladí lékaři si, protože věřili v ideály svobody a rovnosti, vypěstovali silně opoziční postoj k vládě a jejímu univerzitnímu systému. Pražská komunita ve Vídni se v „doktorské revoluci“ roku 1848 značně angažovala, aby mohla prosadit důležité liberální myšlenky ve společnosti. Reformní proces byl zaměřen na politickou účast a moderní občanskou společnost ve spojitosti s univerzitními reformami roku 1849.
Keywords: ideals of liberalism ● education ● value order ● science-based medicine ● medical students ● political professors ● revolution 1848 ● university reform ● modern civil society
Conclusion
The masterminds of liberalism, students and professors of different crown lands
of the Habsburg Monarchy, but primarily from Bohemia, regenerated and
modernized the authoritarian monarchy. The values of Liberalism set new
standards. The Medical Faculties at the Universities of Prague and Vienna played
a major role in changing political systems because medicine operated in a field
between various academic professions as well as in new and emerging areas of
cooperation of science, politics and the general public. Because political engagement
was banned in the Premarch-period, they first pushed through reforms in medicine
and founded a science-based Medical School. Scientific thinking shaped liberal
reforms at the universities. The influence of physicians of Bohemian origin on
implementing a scientific-orientated medicine at the Universities of Prague and
Vienna and on constructing a modern society should be made more visible.
Resumé
Vedoucí osobnosti liberalismu, studenti a profesoři z různých korunních zemí
habsburské monarchie, ale přednostně z Čech, reformovali a modernizovali autoritářskou
monarchii. Hodnoty liberalismu stanovily nové standardy. Lékařské
fakulty pražské a vídeňské univerzity ve změně politického systému hrály prvořadou
roli, protože medicína se pohybovala mezi různými akademickými profesemi,
stejně jako v nových a vznikajících oblastech působila mezi vědou, politikou
a veřejností. Politické angažování bylo ovšem v předbřeznovém období
zakázáno,
proto byly prosazovány reformy lékařství a zakládány lékařské školy založené
na vědeckých poznatcích. Vědecký způsob myšlení pak formoval liberální reformy
na univerzitách. Vliv lékařů českého původu na prosazování vědecky zaměřené
medicíny na univerzitách v Praze a ve Vídni a na utváření moderní společnosti
si zaslouží větší uznání a povědomost.
DVT 154, 229
Gathering Experience Abroad. The study-tours of students and teachers from
the Technical University of Budapest 1899–1914
Attila Szilárd Tar
Abstract. The Technical University of Budapest was a young institution by the end of the 19th century. It was officially founded in 1871, even though it had appeared in some forms from the 1840s. The Hungarian technical schools looked to copy the German model. To accomplish this they needed information about this type of higher education. Through studying the historical records it is possible to detect several forms of information-collection, which can be seen as forms of communication.
Získávání zkušeností ze zahraničí. Studijní cesty studentů a vyučujících z Technické univerzity v Budapešti v letech 1899–1914. Budapešťská technika byl na konci 19. století mladá instituce. Oficiálně byla otevřena v roce 1871, i když jistou prehistorii měla už od 40. let 19. století. Maďarské technické školství se co do vzorů shlíželo v německém modelu. K tomu ale potřebovalo informace o tomto typu vyššího vzdělání. V historických záznamech je možné vypátrat několik cest sbírání informací, které mohou být spatřovány jako jistá forma komunikace.
Resumé
Technická univerzita v Budapešti se obvykle obracela na německé techniky
a univerzity s různými dotazy v dopisech. Další formou komunikace a získávání
informací byly exkurse na partnerské vysoké školy. Jako ještě jiné formy lze
zmínit udělování titulů „honoris causa“ a dále členství maďarských profesorů
v německých vědeckých akademiích a společnostech. Na konec je třeba uvést
studijní cesty studentů a učitelů.
Ve článku jsou analyzovány návštěvy maďarských studentů a profesorů z Technické
univerzity v Budapešti na různých místech v Evropě s cílem získat zkušenosti.
Vybrané období bylo pro takové návštěvy dobré: maďarská vláda jak celá,
tak částečná studia i studijní cesty maďarských studentů a vyučujících v zahraničí
podporovala. Obvykle zahrnovaly návštěvy továren, veřejných institucí a vědeckých
ústavů. Studenti techniky se na projektech aktivně podíleli.
Archivní dokumenty zaznamenávají 17 lidí, kteří byli posláni do zahraničí ve
vytyčeném období, včetně jednoho učitele, který byl vyslán během 15 let třikrát.
Spojují je návštěvy některých vysokých škol, konferencí a dokonce továren či
moderních technických zařízení. Hlavním cílem těchto cest bylo Německo, někdy
jako součást celkové cesty po Střední Evropě. Účastníci žádali o stipendium
obvykle na ministerstvu vyučování a kultu.
Je cenné vidět metody žádostí o stipendia, pravidla pro financování a závěrečné
zprávy v dokumentech. V článku jsou tyto procedury ukázány a podtrženy
také cíle těchto snah: přispět maďarskému průmyslu a dopravě.
DVT 154, 240
The dichotomy of students and university teachers of Slovenian descent between
academic careers and the expectations of the Slovenian nationalists.
From the March revolution to the dissolution of the
Habsburg monarchy
Ana Cergol Paradiž – Željko Oset
Abstract. The subject of our research will be a graphical representation of the number of Slovenian students at individual Austrian universities for the period from the second half of the 19th century until the First World War. This will be followed (mainly through biographical method) by the analysis of the complex and ambivalent relationships between (especially natural) scientists of Slovenian descent, whose main professional goal was to successfully function in the academic field, and the Slovenian nationalists, whose long-term goal was to form the Slovenian national identity and the Slovenian nation.
Dichotomie studentů a univerzitních vyučujících slovinského původu mezi akademickou kariérou a naděje slovinských nacionalistů od březnové revoluce po rozpad habsburské monarchie. Předmětem výzkumu bylo grafické znázornění počtu slovinských studentů na jednotlivých rakouských univerzitách v období druhé poloviny 19. století do 1. světové války. Následovala (především biografickými metodami) analýza složitých a ambivalentních vztahů mezi vědci (zejména přírodovědci) slovinského původu, jejichž hlavním profesním cílem bylo úspěšně působit na akademickém poli, a slovinskými nacionalisty, jejichž dlouhodobým cílem bylo formovat slovinskou národní identitu a slovinský národ.
Keywords: students ● scientists ● Austrian universities ● Slovenia ● 19th century ● Jožef Stefan ● Franc Miklošič ● Angela Piskernik ● Boris Zarnik ● Maks Samec ● Josip Plemelj
Summary
Although Slovene nationalists were constantly striving for the establishment of
a Slovenian university in the second half of the 19th century, this was not
realized until 1919. Therefore, Slovenian-speaking students mostly studied at
Austrian universities. By far the most studied in Vienna and Graz, while some
studied in Prague or other university towns. Slovenian-speaking scholars, who
had previously studied at Austrian universities, often functioned as important
carriers of cultural transfer “from the centre to the peripheryů, that is from
more developed urban centres (campuses), Vienna in particular, to Slovenian
lands. But their role was not always supported and understood, since the opinion
makers saw them as possible propagandists of liberal ideas. Also, they were
occasionally criticized for their lukewarm attitude towards the national question.
However, not all Slovene scientists were reluctant to be involved in the pursuit
of political goals of the Slovene nationalists. Participating in the nation forming
process in different ways, contributing to the development of Slovene scientific
terminology, they wrote Slovene popular science articles, publicly opposed anti-
-Slavic initiatives at Austrian universities, and later helped establish the Slovenian
university.
The establishment of the Slovenian university after the First World War
brought new opportunities to Slovene scientists, but new challenges as well. Although
in a different way, they still remained torn between their academic careers and
national aspirational.
Resumé
Ačkoli slovinští nacionalisté stále usilovali o ustavení slovinské univerzity během
druhé poloviny 19. století, vznikla až v roce 1919. Proto dříve slovinsky mluvící
studenti převážně chodili na rakouské univerzity. Většina studovala ve Vídni
a Grazu, ale někteří byli také v Praze a v dalších univerzitních městech. Slovinsky
mluvící vědci, kteří původně studovali na rakouských univerzitách, často
působili jako důležití nositelé kulturního přenosu „z centra na periferie“, tedy
z vyvinutějších městských center (kampusů), především vídeňských, do Slovinska.
Ale jejich role nebyla vždycky podporována a chápána vzhledem k tomu, že
je autority utvářející veřejné mínění považovali za propagátory liberálních idejí.
A také byli občas kritizováni za své vlažné postoje k národnostním otázkám.
Nicméně ne všichni slovinští vědci odmítali být zahrnuti do sledování politických
cílů slovinských nacionalistů. Podíleli se na procesu formování národa různými
způsoby, přispívali k vývoji slovinské vědecké terminologie, popularizovali
vědecké články ve slovinštině, veřejně oponovali antislovanským iniciativám na
rakouských univerzitách a později pomohli založit slovinskou univerzitu.
Ustavení slovinské univerzity po 1. světové válce přineslo nové příležitosti
pro slovinské vědce stejně jako nové příležitosti. Nicméně stále byli rozpolceni
mezi akademickou kariérou a národními aspiracemi, ačkoli jiným způsobem.
DVT 154, 259
Alma mater Carolo-Ferdinandea bohemica – Alma mater Jagellonica.
Mutual inspirations and contacts between Czech Charles-
Ferdinand University in Prague and Jagiellonian
University in Cracow 1882–1918
Marek Ďurčanský
Abstract. As Charles-Ferdinand University was divided into German and Czech part in 1882, Jagiellonian University in Cracow (together with the other Galician university in Lwow) became the potential allies and inspirations for the Czech part of the university in Prague. The article is focused on the forms of mutual collaboration and influence (for example the questions of language, structure of the university and relationship with scientific academies) in the frames of the “nationalization of scientific knowledge” conception.
Alma mater česká Carolo-Ferdinandea – Alma mater Jagellonica. Vzájemné inspirace a kontakty mezi českou Karlo-Ferdinandovou univerzitou v Praze a Jagellonskou univerzitou v Krakově v letech 1882–1918. Když byla v roce 1882 Karlo-Ferdinandova univerzita rozdělena na německou a českou část, krakovská Jagellonská univerzita (spolu s další haličskou univerzitou ve Lvově) se stala možným spojencem a inspirací pro českou část pražské univerzity. Článek je zaměřen na formy vzájemné spolupráce a vlivu (například v otázkách jazyka, struktury univerzity a vztahů s vědeckými akademiemi) v rámci koncepce „nacionalizace vědeckého poznání“.
Keywords: Czech Charles-Ferdinand University ● Jagiellonian University ● Czech-Polish relations ● history of universities
Summary
When the Charles-Ferdinand University was divided into German and Czech
parts in 1882, the Jagiellonian University in Cracow (together with the other
Galician university in Lwow) became potential allies and inspirations for Prague
professors, who bound their career with the Czech Charles-Ferdinand University.
These men had to quickly establish the institution as the only Czech national
university, ensure its material background and re-create its identity. Both Galician
universities, where the teaching language was Polish since the 1860’s, faced earlier
similar tasks and problems. Moreover: the Jagiellonian University had the tradition
of the oldest Polish university.
There was a long history of contacts between Prague and Cracow since
the mediaeval beginnings. These aspects were emphasized in formal contacts
between both universities. The most significant example was the visible Czech
participation in the celebrations of the 500th anniversary of the second foundation
of the Jagiellonian University in 1900. The professors of Czech Charles-Ferdinand
University, who took part in the celebrations (Jan Gebauer, Jaroslav Goll), mostly
had real scientific and social contacts with their colleagues from Cracow. The
paper is focused will be focused especially on such working and partly non-
-official contacts. Several examples are described will be described to illustrate
the above mentioned statements. The professor of Slavic Philology in Cracow
Lucjan Malinowski (1839–1898) was permanently interested in the functioning
of the Slavic Seminar at Prague University, which was directed by his colleague
Jan Gebauer (1838–1907). Jaroslav Goll (1846–1929), the professor of history in
Prague, served as a mediator in this case. He had contacts with many personalities
of Galician political and scientific life, e. g. the historian of law Michał Bobrzyński
(1849–1936), later Austrian minister. Some of these contacts, which
began as scientific, ended as political ones. There were further contacts in
the fields of anthropology (Julian Talko-Hryncewicz, Lubor Niederle, Jindřich
Matiegka)
which influenced the appearance of the relevant departments at
universities.
The form or even the existence of a department at one university was
sometimes used as an argument for the Viennese ministries to accept a similar
situation at the other university. The article is focused also on the role of learned
societies in the development of contacts between universities and vice versa. In
the late 19th and early 20th centuries professors of both universities presented
the most influential members of national academies of sciences – Academy of
Arts and Sciences in Cracow (Akademia Umiejętności w Krakowie, founded
in 1873) and the Czech Academy of Arts and Sciences (Česká akademie věd
a umění, founded in 1891). Before 1918 mostly the same personalities were
active in the contacts between both academies and universities.
Resumé
Když byla v roce 1882 Karlo-Ferdinandova univerzita rozdělena na německou
a českou část, krakovská Jagellonská univerzita (spolu s další haličskou univerzitou
ve Lvově) se stala možným spojencem a inspirací pro pražské profesory,
kteří svou kariéru spojili s českou univerzitou. Ti ji museli rychle ustavit jako
jedinou českou národní univerzitu, zajistit jí materiální zázemí a obnovit její identitu.
Obě haličské univerzity, na nichž se vyučovalo polsky od 60. let 19. století,
čelily už dříve podobným úkolům a problémům. A navíc: Jagellonská univerzita
měla tradici nejstarší polské univerzity.
Kontakty mezi Prahou a Krakovem mají dlouhou historii od jejich středověkých
počátků a byly potvrzeny vazbami mezi oběma univerzitami. Nejvýraznějším
příkladem byla viditelná česká účast na oslavách pětistého výročí
druhého založení Jagellonské univerzity v roce 1900. Profesoři české Karlo-
-Ferdinandovy univerzity, kteří se oslav zúčastnili (Jan Gebauer, Jaroslav Goll)
většinou už měli skutečné vědecké i sociální kontakty se svými kolegy z Krakova.
Článek se zaměřil zejména takové pracovní a částečně neoficiální kontakty.
Popsáno bylo několik příkladů, aby tyto kontakty ilustrovaly. Profesor slovanské
filologie v Krakově, Lucjan Malinowski (1839–1898) se stále zajímal o činnost
slovanského semináře pražské univerzity, který vedl jeho kolega Jan Gebauer
(1838–1907). Jaroslav Goll (1846–1929), profesor historie v Praze, v tomto případě
fungoval jako prostředník. Měl styky s mnoha osobnostmi haličského
politického a vědeckého života, např. s právním historikem Michałem Bobrzyńskim
(1849–1936), pozdějším rakouským ministrem. Některé tyto styky,
které začaly jako vědecké, skončily na poli politiky. Další kontakty byly například
na poli antropologie (Julian Talko-Hryncewicz, Lubor Niederle, Jindřich Matiegka)
ty pak ovlivnily utváření relevantních stolic na obou univerzitách.
Forma nebo dokonce existence stolice na jedné univerzitě byla občas použita
jako argument pro vídeňské ministry, aby byla akceptována obdobná situace na
druhé univerzitě. Článek se zaměřil také na roli učených společností ve vývoji
kontaktů mezi univerzitami a vice versa. Na konci 19. a na počátku 20. století
profesoři obou univerzit byli nejvlivnějšími členy národních akademií věd –
Akademie Umiejętności w Krakowie, založené v roce 1873, a České akademie
věd a umění, založené roku 1891. Před rokem 1918 byly ponejvíce tytéž osobnosti
aktivní ve stycích jak obou akademií, tak univerzit.
DVT 154, 274
Turning “Province” to a “Centre”? Ambitions to Establish an Institutionalized Network
of Slavic Scientists at the Turn of the 19th Century
Soňa Štrbáňová
Abstract. In the last two decades of the 19th century, the Czech scientific community made serious effort to strengthen its position not only within the Austro-Hungarian Monarchy, but also outside its territory. An instrument of this endeavour was bringing together Slavic scientists with a vision of establishment a Slavic scientific community around a new centre – Prague. The programme of Slavic scientific cooperation, which was taking shape especially during the Prague conventions of the Czech naturalists and physicians in Prague 1880 to 1914, and the analogous Polish conventions (1869–1911), included establishing of pan-Slavic scientific journals, creating common Slavic scientific nomenclature, publishing terminological dictionaries and Slavic bibliographies, organizing regular pan-Slavic scientific congresses, exchange of Slavic students, and so on. In these efforts the Czech scientists (especially the physicians supported by economically and politically influential strata of the Czech population) played the role of a hegemon motivated by both scientific and political goals. The extensive programme of Slavic scientific integration never materialized as it did not correspond to political and social reality and the existing international tensions, but we may discuss it as a historical attempt of integrating the periphery and creating a new centre, in this case of “Slavic science”. The endeavor to launch an institutionalized cooperation of the Slavic scientists can also be discussed in terms of building a Slavic identity through formation of a Slavic scientific community, as well as a special case of nationalization of scientific knowledge as treated recently in the volume edited by M. Ash and J. Surman (see Note 1).
Změna „provincie“ na centrum? Ambice vytvořit institucionalizovanou síť slovanských vědců na rozhraní 10. a 20. století. V posledních dvou desítiletích 19. stol. se česká vědecká obec snažila o posílení svého postavení nejen v rámci rakousko-uherské monarchie, ale též mimo její území. Toto úsilí se opíralo o úzké propojení slovanských vědců s cílem vytvořit slovanskou vědeckou komunitu kolem nového centra – Prahy. Program slovanské vědecké spolupráce, který se zformoval zejména v průběhu pražských sjezdů českých přírodozpytců a lékařů v letech 1880–1914 a analogických polských sjezdů (1869–1911), zahrnoval zakládání všeslovanských vědeckých časopisů, vytvoření společného slovanského vědeckého názvosloví, publikování terminologických slovníků a slovanských bibliografií, organizování pravidelných všeslovanských vědeckých kongresů, výměnu slovanských studentů apod. V tomto dění hráli čeští vědci (zejména lékaři, podporovaní ekonomicky a politicky vlivnými vrstvami české populace), motivovaní vědeckými i politickými cíli, roli hegemona. Extenzivní program slovanské vědecké integrace nebyl nikdy uskutečněn kvůli existujícím mezinárodním rozporům, ale i proto, že neodpovídal politické a společenské realitě, lze však o něm diskutovat jako o historickém pokusu o integraci periferie a vytvoření nového centra, v tomto případě centra „slovanské vědy“. Snaha realizovat institucionalizovanou spolupráci slovanských vědců může být chápána též jako budování slovanské identity cestou formování slovanské národní vědecké komunity nebo též jako zvláštní případ nacionalizace vědeckého poznání, o kterém nedávno pojednávala kniha editovaná M. G. Ashem a J. Surmanem (viz pozn. 1).
Keywords: History of Slavic science ● nationalization of science ● scientific conventions ● conventions of Slavic scientists